„Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“
Indiáni kmene Cree
Asi nebude překvapením, že je nám u nás v „Květeně“ milé pěstování všeho možného a to i jídla. Každý kdo trochu ctí přírodu a má vlastní zahradu ví, co že to je ta „PERMAKULTURA“ a k čemu je to dobré. Pro ty z vás kdo název slyší poprvé, zde sdílím definici z wikipedie:
Permakultura (z angl. Permaculture) je koncepce přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí obecně usilující o trvalou udržitelnost nebo ještě lépe o regeneraci přírodních zdrojů.
Název je složenina anglických slov permanent a agriculture, kde „permanentnost (trvalost)“ reprezentuje trvalou udržitelnost a „zemědělství“ značí přístup k půdě nebo přírodě obecně. Při ještě větším zobecnění lze permakulturu brát jako kulturu (v duchovnějším slova smyslu filosofii), která od jedince vyžaduje změnu myšlení v jeho vztahu k prostředí. V některých zdrojích je permakultura definována jako ekologické zemědělství. Tato definice je chybná, neboť permakultura má mnohem širší pojetí.
ZDROJ: wikipedie.org
Sama teprve tento „druh“ zahradničení zkoumám, na naší nové menší zahradě pěstujeme k jídlu i do vázy co to jde. Avšak vzpomenu-li si na naší dávnou zahradu z dětství, kde úřadovali hlavně prarodiče, jejich způsob pěstování se od té naší PERMAKULTURY neliší. Princip pěstování tkví v kombinaci správných půdních podmínek, rostlin, světla a vody. Pěstovat se snažíme tak, aby nás to stálo co nejméně sil, peněz i času. Samozřejmostí je využívání pouze přírodních hnojiv a přípravků. To se může jevit jako ošemetné, ale pokud volíme kombinaci správných rostlin ve správných podmínkách, pěstování je mnohem snadnější.
